Den druhý až třetí

Druhý a třetí den potom, co jsme si Mamba přivezli, jsem ho pořád sledovala. Jestli našel vodu a pije, jestli jí ovoce a směs semínek, jestli si hraje s hračkami...Samozřejmě si moc věcí v kleci nevšímal, spíš seděl, občas si vzal nějaké slunečnicové semínko a nic nedělal. Byla jsem z toho docela špatná.

Když jsme se okolo klece rychle pohnuli, pořád se lekal, ale byl vidět velký pokrok. Už nepadal strachem na zem a nesnažil se ulétnout, ale cukal sebou.

Taky jsem se snažila aby si ode mě něco vzal z ruky. Nevzal. Tak jsem si vzpomněla co jsem jako malá dělávala s andulkama- vzala jsem si slunečnicové semínko do prstů, prostrčila je skrz mříže a čekala. Vydržela jsem takhle třeba pět minut. Když jsem to dělala asi po čtvrté, bylo vidět že Mambo si mě a semínko prohlíží, ikdyž si ho zatím nevzal.

Nemá moc smysl si během prvních dnů dělat jakékoliv starosti. V novém prostředí se každý živočich chová jinak než je mu přirozené, proto všímat si, jestli si papoušek hraje nebo jí je vhodné až po pár dnech, když uvidíte, že si na klec aspoň trochu zvykl. Nebojte se, když bude mít žízeň nebo hlad, misku si najde.

Ano- proces zvykání si na nové lidi je u všech papoušků stejný. Pokud je váš papoušek hodně bojácný, nemusíte ani strkat prsty skrz klec. Ze začátku je výhodnější si jen stoupnout vedle klece a chvilku takhle nehnutě stát. Když uvidíte i jen mírné zlepšení, zkuste si třeba vedle klece sednout na židli a něco jíst. Kvůli tomu, že zvířata nemají rovzinutou schopnost řeči jako člověk, musí se spolehnout hlavně na řeč těla. Narozdíl od člověka vnímají nejmenší pohyby a změny postoje a velmi dobře dokáží vyčíst vaši náladu. Při jídle je každé zvíře nejvíce zranitelné, protože se věnuje právě potravě a ne sledování okolí. To papoušci vědí a proto když před nimi budete jíst, nebudou z vás tolik stresovaní, protože žádné zvíře nedokáže při jídle ještě číhat a lovit.